Sagita

Kdo čtete tyto stránky jen trochu pravidelněji, asi jste si již v duchu vsadili, zda si Sagitu nakonec koupím nebo ne. Já si zase docela vsadím, že jste se trefili. Celá událost nákupu byla akcelerována nabídkou Ruji, že má výbavu z jedné Sagity, kterou by přenechal. Slavný den nastal 14.7.2005 a troufám si tento den nazvat dnem pro modelářské nákupy zaslíbeným. Jen si představte: mikropřijímač Rex 5MPD za 750Kč, mikroserva 6g po 200,-/kus, dvoučlánek lipolek 2000mAh za 300Kč. Tak takhle nějak jsem uvažoval, když jsem nehlédl do prodejny Reichard na Palackého. Tolik lidí jsem tam za ten necelý rok, co jsem se k tomuto koníčku opět přihlásil, neviděl. Ještě než jsem vešel, otevřely se dveře a v rozesmáté tváři jsem pozal Ládínka z Model Hobby. Pár slov o tom, kdo co má zrovna "v prádle" a už jsem se prodíral dovnitř. Tak abych to uvedl na pravou míru: Rex 5 MPD neměli, mikroserva a LiPolky stály jako obvykle. Zvýšenou návštěvnost tedy evidentně mělo na svědomí počasí, k létání obzvláště příznivé. Za dvacet minut už jsem měl v podpaží krabici s nápisem Sagita EPP a v tašce skelnou pásku. Při prodírání se ven z obchodu, šťouchnul jsem krabicí dalšího človíčka z MH serveru. Felda, to je ten človíček, se přiznal, že právě dokončuje Algola. Neodpustil jsem si poznámku, že dneska snad už každý z MH serveru má postaveného Algola. Felda sjel pohledem na bílou krabici s EPP samokřídlem a moji špičku mi ihned vrátil s poznámkou, že to co držím pod paží taky není moc originální. Pravda, pravda...

Ke stavbě jsem se dostal o den později. Jak probíhala stavba modelu, kde je celkem 6(!) lepených spojů se nebudu dlouze rozepisovat. Faktem zůstává, že zhruba po dvou hodinách mě purexování EPP a dloubání děr pro přijímač a baterie přestalo bavit a model jsem dokončoval se značným sebezapřením. Vrcholem zoufalosti bylo, když jsem na připájení stejnosměrného motoru k regulátoru - tedy dvou drátů - potřeboval celkem tři pokusy, aby se motor točil správným směrem. Inu, když se daří, tak se daří. Nakonec však zhruba dvě hodiny po půlnoci byla Sagita dokončena. Chybělo dovážení. Předběžný odkad - 50g olova. Tolik jsem doma nenašel a tak další den směřovali moje kroky do pneuservisu. Zpět jsem si odnášel 10dkg vyvažovacích olůvek. Následovalo opět dlabání kuliček.

Poslední akcí bylo naprogramování vysílače. Nastavil jsem výchylky dle nejlepšího vědomí a svědomí. Sagita se usídlila na skříni a čekala na zálet. Následující týden se nedařilo najít chvilku, kdy by děti nezlobily, vítr nefoukal a Ruja měl čas se mnou vyrazit na zálet. Vyvenčil jsem tedy Sagitu na jedné párty v obci Tasov, kde se po léta schází parta z jedné už neexistující firmy. Podmínky k zalétání kazila extrémně mokrá tráva po dešti. I přesto jsem zkusil, zda Sagita aspoň má snahu letět. První hod samokřídla skončil asi 2m předemnou. Při druhém jsem při startu přitáhl více a Sagita se velmi neklidným letem dostala asi 15m dopředu. Při cestě za ní jsem si do nitky promočil boty. Další lety už nebyly ani lety a po asi patém, šestém hodu vypověděl zcela motor. Nejspíš plný vody. Při cestě zpět do chaty se ještě ukázalo, že je povolený unašeč vrtule, takže nejspíš část výkonu se na vrtuli vůbec nedostala. Zálet tedy neúspěšný, ale ani jsem si od této akce mnoho nesliboval. Sagita musela čekat na svůj let další týden, aby se dočkala opět v Bílovicích nad Svitavou.

Výbava a parametry:

Serva	2x GWS Naro
Akumulátory	2s LiPol 1200mAh
Přijímač	Jeti Rex 5 MPD
Hmotnost	400g

Perestrojka - aneb nová motorizace

Sagita letos nalétala pár hodin a přinesla to, co jsem od ní čekal. Přinesla mi zkušenosti a naučil jsem se na ní neplést si páčky. Létání však jaksi pomalu přestávalo mít "šťávu". Ve srovnání se Sagitou Ruji, byla ta moje lenošná. Aby ne, při hmotnosti okolo 400g s Mig 280 Sporting, 3:1 a 2s Li-Pol se o nějakém divochovi nedá mluvit. Sice se s ní dalo létat 45 minut, ale nekonečně dlouhé stoupání, plyn měl v podstatě jenom dvě polohy: plný kotlík pro motorový let, vypnuto pro klouzání. Začal jsem pomalu uvažovat o jiné motorizaci. Kdo pročítá diskuse na www.mojehoby.cz nemůže si nepovšimnout až "kultovních" motorů MP-Jet. Možná i proto, že obec modelářská pro ně vymyslela lidové názvy, inspirované snad seriálem Chobotničky z druhého patra. Malý červený (AC 22/7-45D) - tak zněla volba, po konzultaci na fóru. Přiznám se, že od září, kdy jsem o tomto motoru začal uvažovat, jsem ho měl asi 3x v košíku na e-shopu. Nakonec jsem se vždy přesvědčil, že ho až tak nepotřebuju a zase ho z košíku vyndal. Ten rozhodující den nastal až v okamžiku, kdy se na pultech obchodů objevily motory MP-Jet s vánoční slevou. Teda, ta sleva nebyla tak úplně zásadní, uvědomím-li si cenu regulátoru, bez kterého se neobejde, ale sleva zafungovala. Odnesl jsem si tedy malého červeného s přikoupeným trubkovým ložem a regulátorem Jeti-12A,

28.12.2005 začala tedy perestrojka. Nejprve se bylo třeba dostat k regulátoru, potom následoval třížilový káblík, jako pověstnou červenou nit, zakuklený pod skelnou páskou a střídavě mizející v zářezech EPP až k přijímači. Cíle bylo dosaženo, žádný kabel neutrpěl újmu. Sundat staré motorové lože, nedávno znovu a pevněji přilepené, byla operace pro ostrý skalpel. CA lepidlo je tvrdé jako kámen, lože taky, skalpel zajížděl do EPP. Aspoň jsem se snažil řezat tence. Po odmašlení přišla na řadu pájka. Kdo čte tyto stránky ví, jak nerad pájím. Ve škole mě v elektrotechnice naučili měřit veličiny téměř neměřitelné, vypočítat věci téměř nevypočitatelné, ale pájení, pájení mě nenaučili. Nejprve mi začne cukat v levém ukazováčku - předtucha další spáleniny. Potom mi začne cukat levé oko - předtucha slzného kouře z kalafuny. Pokud výrobce ještě vybaví motor návodem, varujícím před neštěstím, které plastovému krytu může způsobit necitlivé pájení (jako to udělal MP-Jet), začne se ještě v kapse cukat peněženka - předtucha, že pájenou součást bude třeba koupit novou. Dodal jsem si odvahy a jako rozcvičku si zapájel silové konektory. Levý ukazováček si přišel na své, aspoň se necukal zbytečně. Následovaly vodiče k motoru a vyzývání boha elektrotechniků, aby pořadí vodičů bylo správné a motor se točil jak měl. Zapojení přijímače, akumulátoru. Drobný posun kniplu motoru. Bytem se rozléhá charakteristický svist oběžky a hlasitý smích boha elektrotechniky - motor se točí obráceně. Dalo se to čekat, příště zaříznu před pájením černého kohouta. Repete. Levé oko se cuká - dostalo plnou dávku kouře ze spálené kalafuny. Tak to už by mohlo stačit. Motor se točí kam má. Následuje činnost, se kterou se modelářsky stále mentálně nemohu vyrovnat. Modelařina má být tvůrčí a konstruktivní. Nikoliv destruktivní vydrolování kuliček EPP. Jednak mě to nebaví, jednak je z toho nepořádek. Ale co už, trubkové lože, přilepené na uhlíkové trubce o průměru 8mm se do Sagity nějak dostat musí. Vše je na svém místě, motorová zkouška vykonána. Z původních 405gramů zhubla Sagita na 370gramů. Šikovná holka, což?

Je 23:30, Sagita čerpá ze Zajícovy nabíječky energii, mě čeká totéž ale v posteli. Jak nový motor pomůže, se teprve ukáže. Za oknem chumelí...