Trocha historie...

nikoho nezabije - říkává se a možná je to i pravda. Doufám tedy, že vás následující řádky zcela neunudí k smrti. Pokud ano, budete první, kdo popře toto tvrzení.

Moje modelářské začátky se začaly psát někdy v 7. třídě ZŠ. Do třídy přišel rychlý posel a přinesl zvěst, že se bude v dílnách scházet modelářský kroužek. Jednou z pohnutek, možná i hlavní, že jsem se přihlásil bylo, že můj soused lavici se přihlásil taky. Jeho bratr, v té době už na střední škole, modelařil a tak nadšení přicházel odtamtud. Kdy jsme se poprvé sešli už si nikdo nevzpomene, ale kde to bylo, vím přesně. Byla to třída pro předmět "Pěstitelství" na ZŠ Slovanské nám. v Brně. V živé paměti mám to zelené linoleum na velkých lavicích. Vedoucím kroužku nebyl nikdo jiný, než osobnost českých minimaketářů, Lubomír Koutný. V té době pro mě ještě cizí starší muž s prkýnkem balsy a balíčkem děrných štítků v tašce. První schůzka, první model. Házedlo Pepa(?) - balsa, papír. Postupem času, mohu-li hodnoti, chytrý počin, jak kluky nalákat a udržet. Létalo se na konci dvouhodinovky ve třídě, na chodbě, cestou z kroužku i doma. Netrpělivé očekávání dalšího týdne.

Další model už zabral snad měsíc a byl to pokojáček "Prcek". Už si nepamatuji, kolikrát jsem ho později pro potěchu vlastní i kamarádů znovu postavil. Tato zmenšenina modelu kategorie P-3 se ve třídě dokázala třepotat kolem lustru i minutu. Další model, byla dvacetinka - tedy pro méně znalé, maketa 1:20 na gumový pohon. Byl to model Aerosport ze stavebnice, mírně upravený tak, aby se dal za maketu považovat. Hlavní know-how bylo ve vyhození vrtule Igra 150, která byla součástí dodávky, za ostrouhanou a zkrácenou Igru 240, legendární to vrtuly. Jako zpestření se konaly i různá poletování s "Prckem" v tělocvičně a tam jsem i poprvé viděl "oříška", tedy maketu o rozpětí max. 300mm, opět na gumu. Po dokončení Aerosportu jsem hned, už doma, zahájil stavbu prvního oříška - byl to model Racek (na přesnější označení si nemůžu vzpomenout).

A Racek byl oříšek - dolnoplošník, vepředu oválný, vzadu půlkulatý trup. Potažený byl modelspanem obarveným barvou na textilie - Duhou. Model byl poněkud fortelnější a tak hmotnost byla za hranicí hmotnosti u těchto modelů obvyklých. Pokud mě paměť neklame, letová hmotnost byla kolem 20 gramů. Černobílá fotografie se dochovala a tak Racka můžete vidět.

Začala první sezóna dvacetinek a bylo po prvních závodech jasné, že Aerosport nemá na to, létat stejnou ligu s modely Vládi Kunerta, který v té době žákovské kategorii dominoval s modelem Partenavia Oscar. Další dvacetinka byl model Musketeer, sportovní dolnolplošník (viz. foto). Dodnes vidím, ten "banánový" trup a křivě usazené křídlo. Leč Aerosporty nechával za sebou. Pravé uspokojení přinesla až stavba mojí první stíhačky. Byl to anglický Arsenal VG-36. Hmotnost stroje se sice přehoupla přes 50g, přesto však model létal běžne přes 40sekund a díky kulatému trupu a kamufláži bodoval i při statickém bodování.

Další model, oříšek, byl HL-2. Jednoduchý hornološník, který spolehlivě létal v hale přes minutu. Jeho premiéra byla na závodech v Novém Meste nad Váhom, kam se každý rok (tuším v říjnu) sjížděla oříškářská špička z ČSSR. Organizoval ji Ing. Gašparín, slavný to výrobce naprosto nepochopitelně titěrných motorů na CO2, kdy nad fungováním motoru z jeho dílny o objemu řádech milimetrů kubických, zůstával rozum stát. Na tyto soutěže jsme jezdili část v autě L.Koutného, část v autě některého z přemluvených otců (většinou ne příliš nadšených představou celodenního výletu v zimních plískanicích). HL-2, abych se k němu vrátil, původně mnoho snahy zůstat ve vzduchu nejevil. Až po zásahu L.Koutného, když mu doslova brutálním způsobem u topení v šatně časoměřičů nahroutil pořádně křídlo...

Další soutěže a modely už si pamatuji jenom v útržcích. Ani se to nezdá, kolik se toho stihlo. Soutěže oříšků v Novém Meste nad Váhom, v kulturáku v Boleradicích u Hustopečí, Praha - Smetanova síň (největší pohromou byl ten křišťálový lustr uprostřed), tenisová hala v Prostějově, nádherné celovíkendové akce v Hluku u Uh. Hradiště pořádané A.Alferym (většinou i vyhrávajícím), Pardubice (soutěž se spec. kategorií hydroplánů).... Apropo, pro tuto soutěž jsem postavil i nikdy pořádně nelétajícího Nieuporta. Zajímavý byl tím, že to byl můj první model, který byl stříkaný barvou. Tato operace se uskutečnila během kroužku. Fixírka se ukázala zbraní tak zákeřnou, že to odneslo linoleum. Ten modrý flek uprostřed třídy tam strašil ještě pár let po té, co jsem ze školy vyšel. Poprskání Nieuporta mu dalo téměř metalizový kabát.

Další oříšek byl Zlin Z-143, který báječně startoval ze země. Skoro to bylo bezpečnější, než se pokoušet ho správně pustit z ruky. Zalétávání probíhalo, jako už před tím v minulosti, v prostorách brněnského nádraží Královo Pole. Byla to jediná, volně přístupná a dostupná hala, navíc většinu času liduprázdná. Ne vždy se to setkávalo s příznivým ohlasem ajzboňáků, kterým jsme občas byli trnem v oku. Měřeno dnešními měřítky, obtěžovali jsme ostatní tak 10x míň než v současnosti se na nádražích vyskytující se individua. Problémy obvykle přicházely, když model přistál na záchodcích, které kdosi dovnitř čekací haly přistavěl. Pak nezbývalo, než na ně vylézt. Dodnes vidím tu vrstvu prachu, která tam byla.

Piper Cherokee Six, opět oříšek a opět hydoplán. Tento dokonce i létal, ikdyž nijak zázračně. Pravou lahůdkou pro létání byl model Kalinin K-6. Tento model s eliptickým křídlem si ve slušné hale létal pro časi přes 100 sekund. Dlouho patřil k "základní výbavě" na modelářskou soutěž oříšků.

Abych nezapomněl na dvacetinky, jejichž soutěže vyplňovaly období květen-říjen. Soutěží bylo méně, 2x Brno, Borač, Frenštát pod Radhoštěm, zřídka kdy, někde jinde, za to se však častěji létalo v páteční podvečery jen tak pro radost. Povětšinou v Medlánkách, a i přes v tehdejší dobu neexistující mobily, se dokázala sejít poměrně početná skupinka minimaketářů - V.Kunert starší, V.Kunert mladší, L.Koutný, P.Stráník, P.Mikulášek, P.Vysočan, Z.Merta, D.Merta (určitě jsem na někoho zapomněl, ale jsme časově tak kolem roku 1988-1990, takže paměť už selhává).

Moje "Zerovka" v provedení jako hydroplán, byla připravena speciálně na "vodní" intermezzo při brněnské soutěži. Bohužel se nikdy z vody neodlepila. Centrální plovák držel na vodě jak přilepený a tak aeroplán odstartoval bez něj. Do loopingu a na záda do vody. Záchrannou akci odnesly moje hodinky, že tam u břehu bude vody po krk, to nikdo nečekal. Mimochodem, Zerovka byla moje první dvacetinka, která byla stříkaná Humbrolkama. Další dvacetinka, která spatřila světlo světa v mojí dílně, byla italská Macchi M202. Byla to potvora, která se nikdy nenaučila lítat do levé zatáčky a lítala podivné osmičky. Ale časy dosahovala slušné. Poslední dokončenou dvacetinkou byl japonec na plovákách, který neměl zapamatovatelné jméno. Byla to nejmenší dvacetinka, kterou jsem kdy postavil a lítala jenom za bezvětří. I tak plováky byly často utržené.

Nejlepším oříškem, který jsem kdy asi postavil, byl Zlín Z-50M. Létal naprosto parádně a časy kolem 80 sekund uměl na požádání. Bohužel, lehce absentovaly podklady o skutečném stroji a tak břicho letounu nebylo nastříkané stejně jako předloha. Dodnes leží u rodičů na skříni v krabici. Kolik by asi dneska ještě letěl? Poslední postavený oříšek byl francouzský Renard, připravený na soutěž v belgickém Flemalle. Díky řidiči, který neubrzdil u Plzně svoji Škodu 105 naloženou bojlerem na vozíku a stokilovou tchýní, a napálil to zezadu do nás, jsme do Flemalle nedojeli. Model ale zůstal celý, my naštěstí taky.

Abych výčet strojů, které stále odpočívají na skříni u rodičů zkompletoval, musím dodat, že tam leží hotová kostra výškového Bf-109H :-)

Nejen dvacetinky a oříšky jsem si krátil chvíle volna za dob studií. Postavil jsem řadu modelů kategorie P-3, několik "okřídlených oštěpů" P-30, nespočet házedel venkovních i halových, dva modely na CO2. Ani výčet oříšků a dvacetinek není na této stránce kompletní. Jména těch málo úspěšných jsem úspěšně zapomněl :-)

Pak přišla vášeň v podobě počítačů a programování, modelářské nářadí vystřídala na stole klávesnice, monitor, myš, vůni balzového dřeva a Kanagomu vystřídal těžký umělohmotný zápach stále nových a nových HW komponent.

Fotky, které najdete na této stránce se mi podařilo vyhrabat z krabic, kde odpočívaly pár let, takže omluvte jejich sníženou kvalitu.