Hrubá kostra Puschtry
První laminování v životě...
...nemůže být nikdy dokonalé. Ty hrany nevyšly.
Nastříkaná gondola (ano, stále ta stejná jako výše) s volně položeným křídlem. Ocas zatím chybí...
24.6.2005 - Blučina (Malé terasy) - zálet modelu
Puschtra
Inspirace
Plánek modelu Puschtra vyšel v časopise RC Revue na sklonku loňského roku, tedy přesněji v posledním, dvanáctém čísle roku 2004. Součástí byla i fotografie ve velikosti poštovní známku, na které byl prototyp. Model klasické konstrukce, celkem jednoduše řešený, pohledný. Válel se mi na stole zhruba 5 měsíců, než uzrálo rozhodnutí, že zhruba metrový kluzáček by mohl vhodně doplnit letový park.
Stavba
Práce na modelu započaly během mojí květnové dovolené, kteroužto lze bez nadsázky nazvat dovolenou "otcovskou". Počátkem května se naše rodina rozrostla a to rychleji, než se rozrůstá letový park - narodila se nám dvojčata.
Při stavbě křídla jsem se rozhodl, odchýlit se od originálu a vybavit každé křidélko svým servem. Do střední části jsou zamontována serva Dymond 5.4. Než jsem je tam definitivně ustavil, maturoval jsem nad naprogramováním vysílače tak, aby křidélka fungovala i jako klapky. Ke křídlu ještě jednu poznámku: nechápu, jak mohl autor žebra zhotovit rašplovou interpolací z balzy 1mm - úkos na odtokovce a především náběžce je tak velký, že by žebra, podle mě byla nepřilepitelná a hodně deformovaná. Protože žeber není moc, interpoloval jsem je ručně na papíře a vyřezal podle výsledných papírových šablon.
Trup, přesněji trupová gondola, byla malá zkouška z modelářské dospělosti - alespoň pro mě, který nikdy před tím nelaminoval skelnou tkaninou. Laminovat poprvé na balkóně v devět večer, kdy sluneční paprsky prohrávají soubor se světlem pouličního osvětlění, není zrovna chytrý nápad. Ale prostorové (laminovat v bytě se mi opravdu nechtělo) a časové (ano, už jsem opět pracoval pro svého chlebodárce) omezení byly dány. Vytvrdnutí pryskyřice následovalo broušení, stříkání tmelem, broušení a nakonec finální nástřik. Nevypadá to snad až tak zle.
Potah byl pro mě, stejně jako laminovaný trup, zcela novou zkušeností, U Reichardů jsem si nechal doporučit typ folie a tak je Puschtra potažena Solarfilmem. Díky příteli Rujovi jsem byl vybaven teoreticky i prakticky (zapůjčil nástroj to žehlící). První to "odnesla" kormidla a po uspokojivém výsledku i křídlo. Až na koncové oblouky to újde. I přes pokročilou noční hodinu, tedy spíše časnou ranní, jsem si dodal odvahy zalepit páky křidélek. Já. odchovanec Kanagomu a epoxydu, pokoušel jsem technologickou múzu potřetí. Když všichni všechno lepí CA lepidlem, proč bych sklotextilové páky měl lepit něcím jiným? První se dostavilo překvapení, že to opravdu lepí. Druhé překvapení přišlo po pár sekundách, kdy výpary z CA lepidla vytvořily v blízkém okolí spoje nepěkné bílé mapy. Třetí překvapení, a jak to i v pohádkách bývá, překvapení největší, přišlo když jsem zjistil, že jsem páky otočil a jsou nalepany obráceně. Následoval tuhý, leč nakonev vítězný, boj se žiletkou, kdy jsem páky vyřezával ven. Následovalo znovu obroušení pák, rozdělání epoxydu a jejich správné nalepení.
Finále
Dnem "D" se měl stát pátek, 24.6.2005 a tak čtvrteční večer byl ve znamení finiše. Mnoho nechybělo, ale znáte to. Každá, byť sebemenší, maličkost chce svůj čas a tak hodiny šly rychleji, než by člověk čekal. Dvanáctá hodina odbyla, lampa ještě svítila....ano, byla půlnoc, když Puschtra ležela na stole celá, v kompletním osazení. Zapnul jsem vysílač a tahal za páčky. Uff, servo výškovkou sotva hýbalo a pokud už, tak ani náhodou plynule. Servo doslova skřípalo zuby svých převodů. Naplnila se obava, kterou jsem v sobě nosil už od začátku stavby. Zda totiž ohyb bovdenu kolem spodní hrany směrovky nebude moc ostrý a nezpůsobí příliš velké tření jádra o obal. A stalo se, ikdyž jsem koupil "tisicihranový" bowden. Zoufalý, jak jen modelář o čtvrt na jednu ráno může být, jsem model položil na skříň a poklidil nářadí. Verdikt? Zítra se nic nekoná, musí se najít jiné řešení. Při uklidu jsem zavadil o strunu 0.8mm a dostavila se múza. Co ještě zkusit strunu jenom v jádru kulatého bowdenu, jak to radil Ruja? Zkouška v ruce s ohnutým jádrem vypadala nadějne. Pohled na hodinky, zvážení mých možností spánkového deficitu a jeho dohnání o víkendu, který už je vlastně zítra. Ano, jdu do toho. Odmontoval jsem bowden ze serva a vytrhl zalepený bowden. Během deseti minut byl na místě lanovod z jádra jiného bowdenu a v něm ocelová struna. Zkouška pohyblivosti dopadla na výbornou. Ještě malé doladění a hotovo. Čas? 24.6.2005 01:12...
Finální parametry:
|
Zálet
Puschtra se mnou cestovala do práce, odkud jsme spolu měli vyrazit směr Splaviska. Další plán, operativně - dle počasí. Na místo jsem dorazil s malým zpožděním. Nejprve proběhla obhlídka Rujového nového modelu a potom i mojí Puschtry. Od svahů, které popisuje na svých stránkách Kolbiš, nás dělilo 8km. Ruja přeskládal svoji výbavu do mého auta a nakonec se tam nasoukal i sám. V roli navigátora nezklamal a tak jsme podle návodné Kolbišovi mapky dorazili na "Malé terasy". Krátká obhlídka a Puschtra opustila stísněné prostory Fabie, aby roztáhla svoje křídla na svazích nad Židlochovicemi. Sestoupili jsme ze silnice, zapnuli rádio. Vzhledem k mým zkušenostem s pilotáží, jsem se rozhodl neriskovat 6 týdnů večerních prací a první let svěřil zkušenému. Dobře jsem udělal! Ruja zapáčkoval, prohlásil něco o akrobatických výchylkách a opačném smyslu křidélek. "Zpátky na stromy!", vlastně k autu, manuál k vysílači do ruky a přeprogramovávalo se. Největší problém bylo vyřadit funkci, která dovolovala používat křidélka i jako klapky. Zatím by nám to spíš komplikovala. Byl to boj, který skončil plichtou. Funkci se vypnout nepodařilo, ale podařilo se ji paralyzovat tak, aby se nám tam nemotala (dead zone). A tak někdy kolem šesté hodiny večerní jsem poprvé vrhnul Puschtru do vzduchu. Bez jakéhokoliv trimování letěla kam měla, totiž rovně, a docela ochotně reagovala na Rujovo páčkování. První přístání bylo na svahu asi 20m od nás. Cesta pro model, byla vystlána trním a ostrou trávou. Další dva lety už byly odvážnější a model se nadnášel vzdušnými proudy nad terasami. Čtvrtý start už byl můj. První let s modelem řízeným křidélky. Levá zatáčka, pravá zatáčka a model se vzdaluje. Předávám zpět řízení Rujovi, přeci jen zážitek s ulétnuvším Easym je příliš čerstvý a ještě úplně nepřebolel. V dalším letu už dopravuji Puschtru až na zem. Ruja nachází při "aportu" modelu lepší místečko a tak se stěhujeme. Opět moje pilotáž, zakončená trošku ostřejším přistáním. Naštěstí Zákon schválnosti zrovna nefungoval a tak jediné lysé místo na svahu jsem minul o půl metru. Vyhlašuji poslední let - je třeba se vrátit na Splaviska, vyzkoušet Rujovo Monako. Poslední let byl v rukou Ruji a patřil k vrcholům podvečera. Ještě dva, tři lety a Ruja by svahoval jak starý mazák. Ale Splaviska volali, takže šupki do auta a zpátky. Monako nikdo z auta neukradl a tak následovala ještě projížďka s Monakem (foto: zde) v doporovodu menšího Javorova remorkéru s neuvěřitelně propracovanými detaily.
Puschtra je tedy zpět doma, neztracená, nepoškozená. Čeká ji menší tuning v oblasti výchylek a dořešení zámku bateriového prostoru. Snad ji při tom moc nerozvrtám....
31.08.2005 - První závažnější poškození při létání na Výhoně