Easy - po třech prvních startech

EASY

V březnu se při stavbě >Porterfielda dostavila flustrace z pomalu postupující stavby, podpořená pohledy na dopředu zakoupená, a zahálející, mikroserva Dymond D54 a regulátor JES-006. Recenze v časopise RC Modely, byť k recenzím bývám střízlivý, mě utvrdila v tom, že hraček není nikdy málo. Ušaté éro s motorem v tlačném uspořádání celé z EPP dávalo naději, že i začínající pilot (ano já), by mohl řízení zvládnout a neměnit po každém přistání motor a vrtuli.

Ne náhodou o stranu dřív byla reklama výrobce, firmy Free Air a tak jsem probrouzdal jejich web. O modelu EASY ani zmínka. Vstoupil jsem tedy do nabízeného e-shopu, zase nic. Znovu jsem se šel podívat do časopisu, zda jsem si nespletl výrobce. Nespletl. Napsal jsem tedy první email na adresu výrobce, kde jsem se trošku jízlivě zeptal, zda je Easy ještě tak horká novinka, že není na webu, popř. tak moc horká, že se ani nevyrábí. Přišla lakonická odpověď, že se vyrábí a prodává. Evidentně se pisatel ani nedovtípil, že bych mohl mít o něj zájem. I napsal jsem druhý dopis, jestli bych mohl k němu dostat nějaký datasheet. Obratem přišla odpověď, že datasheet bude na webu "tento týden" (pozn. dnes uplynul měsíc od odeslání toho emailu a zmínka o Easy na webu stále není....) a že EASY je k vidění v Praze v prodejně Pecka-Modelář. Inu, propracovaná prodejní strategie, pravděpodobně inspirovaná myšlenkou, že čím více dáma odmítá nápadníka, tím více po ní touží. Opak byl pravdou. Řekl jsem si, že mi můžou políbit záda, když nechtějí moje peníze.

Pracovní povinnosti mě o týden později zavedly do matičky stověžaté a co čert nechtěl, jenom tři stanice metrem od Národní třídy. Udělal jsem si tedy přestávku na oběd a zavítal do Pecka-Modelář. Zde se potvrdilo, že v takovýchto prodejnách pracují nadšenci a práce je pro ně i zábavou. Dostalo se mi jak představení EASYho, tak několika dobrých (nyní už to můžu říct) rad, jak si počínat při stavbě. Pro nepostiženého EPP věkem, odchovaného na balze a odkojeného nitroředidlem, se opravdu hodily. Odnesl jsem si tedy stavebnici, uhlíkový drát, 2S Li-Pol E-Tech 1200mAh, Purex Rapid a spreje na polystyrén.

Na návodu jsem stačil ještě ten den povečeřet zpátky v Brně. Byl stručný a byl na jiný model - Hapy. Ale jelikož se všechno jinak shodovalo s obsahem stavenice, byl to asi návod správný, jenom výrobce neví, jak má model vlastně pojmenovaný v inzerci, která jistě nebyla zadarmo. V původní recenzi autor psal, že model postavil za 90minut a moc by se divil, že by to někdo stavěl déle než dvě hodiny. Myslím, že z údivu dodnes nevyšel - moje stavba trvala cca 5 hodin. Jednak jsem vystužil kormidla uhlíkovým drátem, vystužil náběžku i odtokovku v místě poutání gumou a uhlíkovou trubičkou zpevnil i trup, jednak mi připadalo ostudné, nezaoblit aspoň hrany kormidel. RC vybavení jsem přilepil páskou, zkontroloval těžiště a potom zadlabal do trupu. Hnusná práce, z EPP mě začaly svědět ruce.

Celý letoun jsem vzal na velikonoční víkend do Bílých Karpat na Slovensku. Místo, o které usilují stavitelé větrných elektráren, nedávalo moc nadějí na zalétání 230 gramového letadla. Ale sobota byla jedním z těch 20 dnů v roce, kdy zde nefouká. Můj první let v životě s naprosto nezalétaným letadlem. Zpocené ruce na neohmataných kniplech mojí nové FX-18. První hod. Z opatrnosti motor na 50% a éro končí let 4m předemnou v trávě. Že bych duchapřítomně vypnul motor, ni zdání. Éro na zemi, motor se točí. Sláva tlačnému uspořádání!!! Vypínám motor. Znovu příprava, kontrola letadla a ovládání. Motor naplno. Hod. Easy vyrovnává můj ne úplně podařený vrh a stoupá v kruzích. Koriguju let a nahmatávám trimy. Éro pod kontrolou. Dostává se mi odměny v podobě dvacetiminutového polétání. Endorfiny v krvi, blaženost. Dochází energie v akumulátorech, vypínám motor a nechávám model sednout na louku. Super.

Model jsem večer rozebral a opatřil nástřikem. Přeci jenom prokouknul. Akumulátory jsem nabil a model opět sestavil. Velikonční neděle. Čekání na bezvětří. Vítr však rozehrával divadlo se šiškami, které na smrku před oknem kuchyně tančily v divokých rytmech jihovýchodního proudění. Kolem třetí hodiny to vypadlo, že představení má přestávku mezi dějstvími a tak jsem se odhodlal na louku za domem. Tentokrát jsem se nevypařil jako pára, ale za mnou se táhlo procesí "fanoušků", z nichž někteří mobilem svolávali ještě další příbuzné a známé. Průser na sebe nemohl nechat dlouho čekat. Stojím uprostřed louky, prsty na kniplu od motoru, éro v ruce, za zády bystré oko videokamery a deset párů očí. Čekám na bezvětří. Dávám plný kotlík a posílám Easyho a předem prohraný boj s větrem. Model nabírá výšku, ale po sestavení po nástriku z předchozího večera není vytrimovaný a tak mám plné ruce práce s páčkováním. Model nekopne proudění a čerstvý větřík ho zanese kus ode mě. Zdá se lehce neovladatelný. Ano, zapomněl jsem vytáhnout anténu vysílače. Rychle ji vysunu na maximum. Easy už je ale docela daleko a ztrácím ponětí o tom, kam vlastně letí. Marné pokusy přívéz ho zpět. Nevidím ho, překáží mi pár stromů v popředí. Vypínám motor a naslepo dávám směrovku - nenechám ho přece uletět. Zanechávám marných pokusů zpatřit model a vyrážím model najít. Zkušenosti s létáním s volnými modely se nezapřely a mířím jinam než další ochotní hledači z řad přihlížejících. Jak se později ukázalo, šel jsem na 100% správným směrem a kdyby tchán neměl výhodu auta, kterýmžto mě předehnal po silnici, našel bych model taky. Přistál sám, bez poškození v poli. O tom, že jsem ho nechal sestoupit trošku drsněji, svědčil motor vypadený z lože. Tento letecký pokud byl zkušeností k nezaplacení. Odešel jsem se dívat na pohádku v televizi, tam to musí přece dobře dopadnout pokaždé.

O tři hodiny později šišky na smrku definitivně přestaly hrát divadlo a visely jako marionety ve skladu. Dva panáky slivovice dodaly chybějící odvahy a stojím opět na poli. Anténa na maximum, vše 3x překontrolováno. Tak to má být. Plný kotel a start. Čtyřicet minut nádherného polétání, při kterém jsem dokázal i nastoupat a půjčit řízení manželce. Easy ukázal, že umí i looping. Vytrhl jsem jí rádio z rukou. Easy se sám srovnal. Pokračoval jsem v létání. Nastoupal jsem do výšky, vypnul motor a klouzal. Nad zemí jsem oroštoval MIG-280 a opět nastoupal. Nakonec přízemním letem odlákal dotírající fenu labradora na druhý konec louky, nastoupal, přeletěl louku zpět a vypnul motor. Easy sám přistál.

Musím dát za pravdu recenzi, že i naprostý začátečník, držící vysílač prvně v ruce, tento model zvládne. Ani se nekonaly, v recenzích na EPP modely toklik proklamované, crash testy ve stylu: "...model spadl kolmo dolů z pěti metrů a nic se mu nestalo". Pokud při prvním letu nezkoušíte kopaný vykrut a máte základní znalost o tom, jak funguje směrovka a výškovka, je to do pohody. Není problém nechat ho letět a pustit řízení i na delší dobu. Letí sám.

29.5.2005 - opět Easy na Chvojnici. První podvečerní let byl rozkoší kterou, jak praví klasik, lze srovnat pouze s rozkoší, jakou hladovému poskytne jídlo, žíznivému voda a neukojenému žena. Po zhruba patnácti minutách vznášení se střídavě v termice, střídavě pod vlivem elektromotoru jsem přistál v kotrmelcích. Ano, uhádli jste, chtěl jsem při přistání ještě řídit. Srovnal jsem motor, křídlo a za zády jsem uslyšel zvuk brzd Škody Favorit. Z okýnka kouká hlava svědka minulého trapasu s úletem a na rtech má jízlivou poznámku, zda to dnes opět uletí. "Ne, dnes ne", zní lakonická odpověď s pyšným přídechem pilota, který už nalétal více než hodinu. Regulátor pípne, knipl na plný kotel a hup do luftu. Easy se zmateně kýve, nejspíš křídlo nesedí na původním místě na které byl model trimován. Otáčí se proti Slunci. Prd vidím. Easy se vzdaluje a zmateně páčkuji. Následuje nejblbější rozhodnutí: přece ho nerozbiju u stromy v sadu, kam se Easy přemístil vlivem termiky, jaká může být po dni, kdy teploměr atakoval 34 stupňů. Držím model ve vzduchu a organizuji záchranou akci. Držel jsem model co nejdéle co jsem ho viděl a doufal, že rychlá rota v podobě jednoho muže motorizovaného vozem se znakem okřídleného šípu už model vidí. Vypnul jsem motor a Easyho poslal dolů. Leč, chybička se vloudila. Vizuální kontakt rychlého roty nebyl navázán a Easy zapadnul kdoví kam. Ani další hodinový průzkum nepřinesl pozitivní výsledek. Na místě předpokládaného dopadu, na poli, kde by Easy byl nápadný asi jako slon v jahodách, nic nebylo. Smůla.

Příští model zvažuji boomerang - ten se prý vrací k vrhači vždy. I bez RC řízeni...