Ruja a jeho modely - SR-71, Sagitta a EasyStar
Funglovka jménem EasyStar
Ruja a přistání do ruky
EasyStar v nízkém průletu pro fotografa
Po prvním letu už se fotit může, ne? Ruja a EasyStar
Val Gardena v rukou stavitele.
Vitalita gumicuku převyšovala vitalitu závěrky stařičkého Olympusu 3030
Poetické polétání s Val Gardenou. No není to nádhera?
Opět Val Gardena v klidném, majestátním letu
Podolí - 3.7.2005
Předehra
Předehra k tomuto aktu (rozuměj, polétání s modely) trvala skoro týden. Byla poznamenána snahou najít místo, kde si v klidu, bez přílišného obecenstva, polétáme s modely. Ještě v pátek to vypadalo, že se tento akt odehraje u Tetčič, a že dojde k zalétnutní tří(!) letadel. Jedním z nich měl být EasyStar, který Ruja postavil ze stavebnice Multiplex, druhým pro mě neznámý letoun jeho kamaráda a třetím, od ledna na zálet čekající, model Val Gardena. Nakonec jsme zůstali jen dva, Ruja a já.
Dějství I. - kdo hledá najde a kdo vydrží, spasen bude
Vyrazili jsme o půl páté z Lesné. Po dohodě prostřednictvím KTZ (krátké textové zprávy) jsme jeli pouze jedním autem (Rujovím) a myslím, že to nebyla špatná volba. Proč? Inu, čtěte dál...
Z moci řidičské, rozhodnul Ruja o změně lokality. Místo relativně vzdálených Tetčič, uháněli jsme směr Slavkov u Brna a zamířili do obce Podolí. První místo, předběžně konzultované s místními modeláři se ukázalo pro nás ne příliš vhodné. Polní cesta obklíčená vzrostlým ječmenem. Půlku cety zpět jsme couvali a kdybychom jeli dvěma auty, vypadali bychom jako místní lokálka s dvěma vagónky. Po té, co jsme se zase otočili po směru jízdy u hromady hnoje, padl zrak pilota, a nyní řidiče, Ruji na protilehlý svah, kde se vyjímal vykosený obdélník v jetelině. Bohužel, cesta k němu byla trnitá, tedy obrazně řečeno. Prakticky to byla polní cesta s úsekem, který připomínal vypuštěný rybník. Předběžný průzkum jednotkou rychlého nasazení (Ruja) a následný pokus o překonání bahenní pasti. Úspěsný. Zaparkovali jsme pod vysekaným polem a tímto se omlouváme všem cyklistům, kterým se na jejich stezce objevila překážka v podobě automobilu. Nicméně, místa na projetí bylo dost a tak ani karoserie nautrpěla šrámy od šlapátek Shimano, prohánějících se cykloturistů. Vynosili jsme modely na pole a vybalili nádobíčko.
Dějství II. - skřivani a jiní ptáci
První model, který dostal energii do svého přijímače byla Rujova Sagitta, resp. opravená Sagitta jeho otce. Zkouška dosahu dopadla dobře, tedy aspoň jsme se domnívali že dopadla dobře, a tak model šel do vzduchu. Ruja zkušeně vedl samokřídlo podvečením povětřím a přistál do ruky, jak je vidět na vedlejším obrázku. Druhý let však provázely technické potíže. Model se občas svíjel ve kotrmelcích a tak Ruja dovedl model co nejdříve zpět na matičku zemi. Další pokusy raději vzdal, dokud nenajde příčinu jankovitého chování.
Druhý model, byl čerstvě dokončený EasyStar od Multiplexu. Model, který díky bleskové reakci CA lepidla s aktivátorem dostal do vínku "twist", tedy seřízení obvyklé u volných modelů, létajících výhradně v kruzích. EasyStar odstartoval po kontrole dosahu bez jakýchkoliv problémů. Po vytrimování došlo na nízké průlety pro mě, jakožto v tu chvíli fotografa. I přes zmíněný twist model létal báječně a kroužil vzduchem až do vybití akumulátorů. Co víc si přát, než v pohodě zalétnutý model, který bez poškození absolvoval první let.
Další "pán na holení" byla moje Val Gardena. Sic dokončená v lednu tohoto roku, dosud panna, v leteckém slova smyslu. Nasunul jsem poloviny křídel na duralové spojky, předal vysílač Rujovi, jakožto mému dvornímu zalétávacímu pilotovi, a společně jsme vyhledali kousek vzrostlejší Vojtěšky. První kluz dopadl na výbornou, Val Gardena letěla rovně, jen trochu víc potlačená. Trimování a další hod. Dobrá věc se podařila a model klouzal, jak se na větroň sluší. Padlo tedy rozhodnutí, poslat Val Gardenu výš, než je mých 1,75m výšky. Nainstalovali jsme gumicuk. Tento, zcela nový, nerozbalený a hlavně nesestavený nástroj na katapultaci, nám připravil několik humorných chvilek. Silon vyzkoušel naše odhodlání vzlétnout a předváděl výtvarně zajímavé kreace, ne nepodobné krajkám vzniklých paličkováním. 100m silonu v balení se nám zdálo hodně a tak jsme od oka uřizli zhruba 30m. Do Pionýru jsem nechodil, Skaut byl tehdá ještě zakázaný a tak uzly na obou stranách silonu vykazovaly hodně improvizace. Poslední akcí bylo zadupání (ano, kladivo jsme neměli) ocelového kolíku do země. Ruja stačil během mého motání se se silonem telefonicky zjistit, jak se z takového gumicuku startuje - ano, teoretickou přípravu se nevyplácí podcenit. První napnutí, zdaleka ne na maximum. Model jsem vypouštěl já, Ruja opět pilotoval. Obavy z uhýbání do strany se ukázaly liché a model krásně nastoupal a odpojil se od ocelového kroužku na konci silonu. Kochal jsem s tichým, klidným a ladným letem. Odměna za týdny čichání Kanagomu. Další start z více napnutého gumickuku a opět bez problémů. Beru si do rukou svoji Futabu a Ruja se ujímá role startéra. Poslední rady do prvních chvil po startu. Odpočítávání....start! Potlačuji výškovku, aby se z Val Gardeny nestal model s proměnlivou geometrií křídla. Dva okruhy, špatný rozpočet na přistání a v celku měkké přistání o kus dál do Vojtěšky. Letí to! Což by už nikoho nemělo udivovat, ale pro jistotu to zde zopakuji. Následuje další start. No problem. Dodávám si odvahy a další start už mám celý ve svojí režii. Natahuju gumicuk, beru za knipl výškovky a odpočítávám, aby Ruja stačil fotografovat. Ruja osvědčil slušný postřeh a kdyby i fotoaparát trošku zrychlil chod závěrky, mohli jste se podívat na ostrou fotografii ze startu. Takhle musíte vzít za vděk fotografí mírně rozmazanou. Ale vem to čert. Je to autentické. Následují další tři starty. Modelářský ráj. Vítr zůstal někde za kopci a hovada nejspíš v nedalekém kravíně, takže kromě dusného bouřkového počasí nás nesužovalo vůbec nic.
Val Gardena odpočívá na posečeném poli a bereme do rukou SR-71. Vzhledem k nárokům na pilotáž musím model odhodit já. Blbě se drží, měkké EPP madlo kdesi daleko za těžištěm se deformuje pod prsty. Ruja dává plný kotlík a já vrhám BlackBirda do vzduchu. Zatáčka střídá zatáčku a Ruja předvádí efektní obraty. Chvílemi se mi zdá, že ve vzduchu letí kytara - obrysy tohoto modelu ji ve větší vzdálenosti připomínají. To už ale SR-71 míří šikmo k zemi. Přeci jenom to není nejměkčí přistání. Malá oprava CA lepidlem na přídi, ze které se stal menší žralok. Ruja se přiznává, že ty efektní obraty delal letoun sám a on se naopak snažil, aby jich nebylo tolik. Napadá mě, že to není kytara, ale spíš ukulele, přičež pilot má bobky u pr.... - jak by mohl zpívat Jarek Nohavica, pokud by námětem jeho písně nebyla soutěž "Milionář", ale naše polétání. Druhý start kazím špatným hodem a vrtule seká již jednou posekanou Vojtěšku. Odnesla to směrovka a později, při pokusu o další start se ukázalo, že i unašeč, který se odlepil od hřídele. Pro dnešek musí SR-71 opět na odpočinek. Provádíme ještě tři starty Val Gardeny, dva letím já, a jeden Ruja, který nachází slabý stoupák a předvádí nejdelší let dnešního dne.
Čas neúprosně běží a musíme balit. Při demontáži gumicuku využíváme toho, že někdo musí až na konec ke kolíku a zkoušíme dosah problémové Sagitty. Ukazuje se, že co jsem při prvním měření dosahu považoval za reakce serva na popud Rujova vysílače, jsou záškuby od rušení. Pravděpodobně od motoru čínské výroby. Úkol je jasný, Ruja musí vyměnit pohon, jinak se to rovná sebevraždě tohoto modelu.
Dějství závěrečné
Odnášíme modely zpět k autu a míříme k bahenní pasti. Zdoláno s bravurou a tak nás od domova dělí už jenom zhruba 15 km jízdy po silnici. Myslím, a teď mluvím i za Ruju, že to bylo super polétání bez závažnějších škod na modelech.