Chvojnická modelářská kletba zlomena

Za devatero horami, devatero řekami je hora Žalostiná. Podle pověsti se tu ztratila dcera a matka se ze Žalu proměnila v horu Žalostinou. To je pověst. Reálně se mi zde ztratil Easy, což je věc, čtenářům těchto stránek dostatečně známá. Žal však nebyl tak velký, abych se proměnil nebo aspoň vyměnil koníčka za jiného. Po několika týdnech se tedy vracím s cílem pokořit kletbu ztracených letadel.

Počasí mi přeje a tak v sobotu, 30.7.2005 opět vstupuji na louku za domem. Sám, beze svědků. Stuha na anténě ukazuje, že vítr téměř ustal. Motor naplno a odhazuji Sagitu směrem na Vývoz. Sagita nabírá výšku a krouží nad neposečenou loukou. Vypínám motor a pomalu kloužu dolů. Na první pokus se trefuji do ruky. Nezná se mi průlet zatáčkami a tak se pouštím do programování rádia. Narážím na to, že mám opačně diferenciaci křidélek. Znovu startuji. Sagita se chová o poznání lépe. Po chvíli přistávám. Znovu mírné doladění mixu. Další start. Už ani nebudu opakovat, že povedený. Konečně se let stává požitkem. Kroužím nad loukou, vyhřátým polem, kde termika pomáhá mému slabému pohonu. Přistání opět do ruky. Následuje dalších, snad deset startů a přistání blíž či dál od mé osoby. Užívám si stoupavých proudů a svahu, který je mírným větrem nafoukáván a tak i sestupy bez motoru se prodlužují. Zapomněl jsem si naprogravat časovač na vysílači a tak ani nevím, kolik minut jsem létal, ani kolik z toho bylo motorových. Toto doprogramování jsem udělal až po návratu. Síla červencového Slunce ve dni, kdy budou padat teplotní rekordy mě vyhání zpět do domu. Měřím napětí - 7.54V z původních 8.38V. Slušné. Příště přeměřím dobu chodu motoru, časovač je již připraven.

Neděle nedala šanci mým leteckýcm chtíčům - vítr ohýbal vzrostlé smrky a přinášel oblačnost. Tak tedy příště!