Letecká show ku příležitosti křtin

13.8.2005 se konaly křtiny našich dvojčat a oslava se, jak jinak, uskutečnila na Chvojnici. V podvečer, kdy hlavní program už skončil, byl jsem Robem vyhecován, abych vytáhl letadlo. Protože jsem zrovna pomáhal s uklidňováním dětí, strčil jsem mu do ruky házedlo, aby si zatím trošku zaběhal. Z okna jsem potom sledoval jeho pobíhání po poli po té, co zahazoval házedlo. Vzal jsem Sagitu, přes rameno vysílačku a v předtuše osudu házedla i vteřiňák s aktivátorem. Ani jsem nedošel k brance, když jsem uviděl Roba, jak nese házelo lehce rozložené. Přišel tedy na řadu vteřiňák a za minutu bylo házedlo opět ve vzduchu. Kupodivu jsem křídlo k trupu nalepil docela dobře, žádné seřizování nebylo třeba. Následovala lehká instruktáž o tom, jak se správně hází házedlo, aby se nezabořovalo čumákem do pole a setrvávalo v ladném klouzavém letu co nejdéle. Následovala Sagita, kterou jsem honil nahoru dolů, seč lipolky stačily. Přistání bylo ukázkové přímo do ruky a ozvalo se zatleskání od přihlížejících, které zvuk 280 s převodovkou vyhnal od dobrého jídla a pití na okraj pole. To mě povzbudilo a hodil jsem Sagitu do vzduchu ještě jednou. Pár letových kreací a další přistání - opět do ruky. V okamžiku, kdy se Sagita dotkla mojí ruky, měl jsem neodbytný pocit, že ji tentokrát držím nějak líp, nějak pevněji. V další sekundě mým prstem proběhla příšerná bolest. Došlo mi, co se stalo a proč Sagita drží na mojí ruce, ikdyž ji nesvírám vůbec prsty. Zakončení táhla z 0.8mm ocelové struny u serva o délce cca 8mm, zajelo nekompromisně se vší energií přistávajícího samokřídla do mého prsteníčku v místě druhého kloubu. Pomalu jsem drát vytáhl a zkontroloval ztráty. Sagita je OK, jenom z prstu se nezadržitelně řinula krev. Sagitu jsem strčil do auta a prst zamotal do papírového kapesníku. Robo dál trápil házedlo a tak jsem pojal nápad vyhlásit soutěž pro přítomné. Na tři starty, počítá se nejlepší. Nebýt ubývajícího světla, určitě by se konalo ještě jedno kolo. Takové házedlo se ukázalo jako výborný prostředek na vystřízlivění. Jak ubývalo světla, bylo nutno běhat přímo pod házedlem, aby se neztratilo.

V noci jsem se asi 20x vzbudil bolestí. Prst jsem ani nemohl ohýbat, jak byl oteklý. Ráno jsem znovu vyrazil Sagitu provětrat, ale tentokrát jsem přistával spolehlivě do trávy...