Svahování s Puschtrou

Dnů, kdy se bude dát letát, kvapem ubývá. Posun času definitivně knock-outoval jakékoliv polétání ve všední den po práci a tak zbývají víkendy. Než přijde počasí, které zmrazí aktivity úplně. Víkend na Chvojnici tak mohl být posledním letovým víkendem v tomto roce. Naložil jsem osvědčenou Sagitu a Puschtru. Hlavní výhodou je, že se vejde do auta ikdyž je tam celá pětičlená rodina s příslušenstvím.

Sagita se do vzduchu dostala hned v sobotu odpoledne. Ikdyž jsem měl na rukou rukavice, poslední minuty létání lze stěží nazvat rozkoší. Prostě kláda jako hrom. Následoval únik do tepla domu a čaj s rumem.

Neděle se povedla, z pohledu počasí, o poznání lépe. Těsně před obědem jsem si šel zaházet s Puschtrou kousek za dům. Byla po opravě a tak šlo víceméně o zaklouzávání po svahu do vysoké trávy. Po té, co jsem si ověřil, že asi poletí, vyšplhal jsem se na návětrné straně kopce na hromadu hlíny a udělal první větší skok. Sekundovalo mi káně (asi) ve výšce, kam jsem já Puschtru nedokázal vyhodit a slabý vítr nedokázal vytáhnout. Třetí přistání nevypadal vůbec drsně, přesto se uvolnila výškovka. Šlo se opravovat.

Po obědě bylo třeba vypotit pečenou kachnu se zelím a tak jsem opravenou Puschitru vzal na stráň. Společnost mi dělal švagr a jeho bratranec, kteřížto jsou autory fotografií vpravo. Vítr foukal proměnlivě, ale situace byla lepší než dopoledne. Kámenem úrazu se ukázal letový prostor. Přistávání bylo sázkou do loterie, co ve vzrostlé trávě zachytím. Zákon schválnosti pracoval a když už se mi podařilo správně se přiblížit na přistání a podrovnat, Puschtra nalezla v trávě starý kus klacku o který si dost nepříjemně brnkla. Asi při pátém startu jsem neodhadl vzdálenost suché hrušky a chtěl jsem otočit ještě jedno kolo. Rána do větve znamenala nakřápnutou náběžku na křídle. Ale tuhost křídla neutrpěla a tak jsem znovu trápil štěstěnu. O další dva starty později jsem opět nedotáhl správně zatáčku, Tentokrát jsem o hrušce už věděl a dal plný kontra. Výsledkem bylo docela kuriozní vytržení závěsů výškovky při kontaktu s buřinou. Jediné lepidlo na místě byl Kanagom a tak byl i použit. Po kontrole, že závěs drží, jsem poslal Puschtru znovu do vzduchu. Hesla "v nejlepším se má přestat" je někdy obtížné se držet. A tak létání muselo skončit jak se dalo čekat. Dalším karambolem při přistání do hvězdy. Tentokrát se vytrhl závěs křidélka. Upřímně, závěsy z diskety vlepené CA jsou slabým článkem. Prostě moc nedrží. Při opravě se pokusím závěsy lépe zafixovat. A snad opravenou Puschtru vyzkouším dříve než Martin přijede na bílém koni.