Screenshot ze simulátoru - model Sporty
Jak jsem simuloval na simulátoru
V RCR 06/2005 vyšel článek o simulátoru, který jako jediný poskytuje možnost zasoutěžit si v svahovém létání F3F. Nechuť, cokoliv pájet (rozuměj adaptér pro RC vysílač) a instalovat si MS Windows, způsobila, že jsem článek pouze vzal na vědomí. Zlom nastal při létání s Puschtrou a po rozhovoru s Rujou. Klíčová byla totiž informace, že simulátor CRRCsim funguje i pod Linuxem. Další den jsem si místo oběda udělal projížďku do GM Electronic a zakoupil čtyři konektory (potřeba je polovina, ale dále se vše ozřejmí) a 4 odpory (taktéž je třeba pouze dvou, když se to umí), abych vybudoval převodník, dle následujícího schématu. Narovinu, pájení není moje silná stránka. Jsem schopen zničit při pájení i relativně odolný odpor a o tranzistorech, které při pájení přišly o nějaké ty nožičky ani nemluvím. Ale dva odpory a dva konektory? No to stálo za pokus.
Místo koncetrace k odpovědnému činu, jakým je pájení převodníku (skoro nadnesený název, že?), předcházelo celé akci koupání dvojčat a jejich uklidňování. Zasedl jsem tedy v pozdních nočních hodinách a dal se do práce. 2.5mm jack na straně vysílače - OK. Dva odpory na kousku kartonu - OK. 3.5mm jack pro audio - KO. Následovalo ustřižení cínové skulptury a druhý pokus. 3.5mm jack - OK. Hotovo. Zcela profesionálně jsem přistoupil k závěrečné úpravě převodníku. Nasoukal jsem jej do smršťovací fölie a zasmrštil. Zcela neprofesionálně jsem ji všal na dvou místech propálil.
Nainstalovaný CRRCSim už čekal v počítači. Zapojil jsem převodník do kompu na Audio-in a zapnul vysílač. Přepnul jsem v programu defaultní ovládání myší na ovládání vysílačem Futaba a sledoval, jak se na obrazovce divoce zmítá model. Nebojím se říct, v předsmrtných křečích. Na moje páčkování nebere ohled. Tak přeci jsem ty dva odpory a dva konektory nezvládl. Sprška sprostých slov směrem k počítači. A hle, model se zmítá, ale nějak jinak. Poklepu na připojený mikrofon, používaný pro Skype a sleduji jak model "reaguje". Ne, takhle se skutečně nedá simulátor ovládat, ale indikuje to, že vstupem není audio-in, ale "mic". Sahám za počítač a poslepu přepojuji převodník. Model se sklidní a reaguje na páčky. Vyhráno!
Scénář následujících dní nemusím vykresloval obsáhle nikomu, kdo někdy v životě propadl počítačové hře. A je celkem jedno, zda to byl "Manic Miner" na ZX Spectru, Solitér na Win 3.11 či některá z nových her, která svou reálností až hrůzu nahání. Tři dny bez ohledu na spánek, bez ohledu na pracovní povinnosti v následujícím dnu, létal jsem v simulátoru jako o život. Nejprve jsem si přestal plést levou a pravou páčku, potom levou a pravou zatáčku při letu k sobě, potom přitažení a potlačení při letu na zádech. Zkrátka, dostávaly se mi do krve úplně základní návyky na dva křížové ovladače. Během následujích dní proběhl zálet Val Gardeny. Nácvik se vyplatil a pilotáž probíhala v podstatně menších křečích.
Pokud tedy začínáte a přemýšlíte, zda je dobré použít simulátor, ikdyž máte ten nejblbovzdornější model na světě, odpověď je ANO.