Pracovní povinnosti letost nepřály delší dovolené a tak když se mi podařilo doslova vyškemrat aspoň týden, bleskově jsem uklidil byt, 14 dní bez ženské ruky bylo poznat v každém koutě, a vyrazil za rodinou do Chvojnice. Prázdné auto bylo třeba vytížit a tak jsem vzal vše, co doma mělo křídla až ne dvě vyjímky - doma zůstala jenom Oliverova kachnička a mrtvá moucha ve stropním světle...
O tom, že jsem lítal co to dalo, svědčí nejlépe fakt, že jsem musel 2x nabíjet vysílač (1400mAh - cca 6 hodin provozu). Sagita podávala standardní výkony, limitované silou dvoučlánku Li-Pol. Poprvé si na Chvojnici zalítala i moje Val Gardena - na poli, kde Sagita před týdnem sklízela ovace a potlesk na otevřené scéně, sklízela Val Gardéna vystřelovaná z gumicuku při každém přistání zbylé obilné klasy - většinou zaklesnuté mezi trup a křídlo. Po všech startech by to vystačilo na uživení dvou kurů domácích. Naštěstí šlo o pole, kde byl sklizen tritikal a tak strniště bylo docela měkké a žádnou větší újmu na potahu větroň neutrpěl.
Zklamáním byla Puschtra. Snažil jsem se lépe přeprogramovat vysílač pro použití klapek a patrně jsem to celé hodně rozladil. Olaminovaný trup byla dobrá investice - několikrát jsem nosem zaryl do hlíny. Asi budu muset vysílač doplnit o další kanál s tahovým potenciometrem - ovládání pákou plynu není ono, kvůli vyřazenému neutrálu.
Sagita mi dělá jenom radost a začal jsem používat i přepínač pro dvojí výchylky. Přeci jenom donutit Sagitu k letu na zádech vyžaduje "plné kotle". Ale umí to :-)