Monako I.

Inspirace

Monako, je to už dva roky, postavil Ruja (Rujovo Monako). Jde o model fiktivního remorkéru, který zkonstruoval a prvně postavil Keba - více na www.mo-na-ko.net (návod na stavbu je ještě na "starém" webu a dost špatně se hledá, aspoň mě, takže přímý odkaz je zde). Nikdy jsem loď nestavěl, ale nadchla mě relativně jednoduchá konstrukce, materiálová nenáročnost a možnost "zapáčkovat si" i pro malého syna. Tak jsem započal stavbu. Ruja mi odřízl kus depronu a věnoval i kus kartonu. Stavba skončila u kostry a tato odpočívala ve skříni více než rok, skoro dva.

Druhý dech

Druhý dech nabralo Monako po návštěvě veletrhu "Modely Brno 2007", kde Oliver notnou dobu stál jako přikovaný u bazénu. Sice Monako těžko porovnávat s modelem požární lodě, která vodními děly zkrápěla okolostojící nebo s vyšperkovaným modelem remorkéru od Javora, ale ale předpokládám, že Oliverovi to bude jedno, když to bude "jeho lodička".

Našel jsem, a nánosu prachu zbavil, darovaný karton, vytiskl si znova návod a pustil se do pokračování. Fáze, kterou v návodu Keba začíná větou: "Teď se asi dostanete do fáze stavby, kdy vám ta krabice od bot co leží před vámi vůbec nepřipomíná loď, je hnusná a chcete na ni šlápnout.", trvala déle a byla intenzivnější, než se zpočátku zdálo :-) . Konečně se to kolem 13.5.2007 začalo podobat lodi, motor se vrtí, kormidlo kormidluje,...

Stejně jak u domu, kde hrubá stavba sice znamená "už mám dům", ale ještě dlouhá, dlouhá cesta k tomu, aby člověk bydlel, tak u lodi mít hotový trup nic neznamená - práce na lodi je ještě strašně moc. Nástřik lodi mi zabral docela hodně času, protože vykrývání bylo hodně a každá vrstva musel zaschnout. Celkem spokojený jsem s trupem z vnějšku, kde se mi podařilo celkem čáru ponoru udělat ke svým představám. Zelená paluba díky výztuhám bortu byla maskována tak nějak "v luftě", proto má docela rezervy.

Pravou zkouškou trpělivosti však jsou detaily, kterých je na lodích až hamba. Ikdyž jsem si na začátku stavby Monaka předsevzal, že to nebudu až tak prožívat, tak kdo by odolal nevyzkoušet si výrobu zábradlí. Pro leteckého modeláře, za kterého se považuji, to byla zcela nová zkušenost. Desítky vatových tyčinek provrtávaných v šabloně dle návodu, decimetry tenkého měděného drátu, desítky ucvakaných ocelových špendlíků a hlavně pár hodin práce. Žebrík jsem si dovolil udělat jinak než na originálním Monaku od Keby a spájel jsem ho z měděného drátu. Sice po pájení byl krásně rovný, ale po zástavbě do přední části lodi už nikoliv. Snad to námořníkům nebude moc vadit...

21.6.2007 - Podle článku v jednom RC revue (a tuším je ten článek i na serveru Monako) jsem se pokusil vytvořit kapitána. Výsledek zachycují fotografie níže. Docela zábavná práce, ikdyž piplačka. Výsledný typ spíš odpovídá dělníku v docích, ale čert to vem...


Drátěná kostra	"V svobodnom vremeňi ja zanimáju sa fyzkulturoj" - bicepsy jsem kapitánovi nadělil pořádné	Oblečený námořník	Hotová figurka - na závěr dostal rádiovku na přikrytí pleše.	Zkouška, jestli pasuje na kapitánský můstek - vejde se a dokonce pravá ruka pasuje na páku

před první plavbou - stav k 27.6.

Ke kapitánovi přibyl na palubu i druhý námořník. Tentokrát není tak stepilý, jako kapitán, ale o to je mrštnější a tak leze po žebříku. Dokončena byla poziční světka, kapitánská kabina byla vybavena mapovým stolem a umístěna na svoje místo. Instalovány další drobné doplňky, jako záchranné kruhy, ochranné rámy v zadní části paluby. Dnes jsem zakoupil v prodejne "U sumce" i šestihranné olověné závaží a tak vyvážení a motorové zkoušce ve vaně již nic nebrání...

Zatím čekám na záchvat trpělivosti a výrobu svítilen na stožár. Palubu tak zatím hyzdí smotané dráty, připravené k provlečení stožárem.

První plavba - 14.7.2007

První plavba se uskutečnila v rodinném kruhu na rybníce v obci Úsobrno. Nádrž na vodu, nejspíš sloužící i pro chlazení v místních sklárnách, byla ideálním testovacím prostorem. Téměř olejovitá hladina, až nepříjemně odhalující mírně prohnutou čáru ponoru, perfektní přístup k vodě, jeden rybář na druhém konci rybníka a u hráze poslední opalující se člověk v okrese, kterému asi ještě nikdo něřekl, že po deštivém a chladném začátku července se v následujících dnech se opálí, ikdyž o to nebude stát...

U kormidla se postupně vystřídali všichni, Oliver, Klaudie, Richard, moje žena i otec. Nakonec jsem si pár sekund zapáčkoval i já, ale hlavně jsem se kochal výsledkem několikaměsíční práce. Sice ještě chybí stožár a zábradlí u schodů, ale nezdá se, že by to posádce nějak vadilo.